Polemika Luďka Kováče s texty Jiřího Nováka - 3.díl

Pokračování polemiky Luďka Kováče na články Jiřího Nováka, tentokráte na článek "8. Druhý plán Stvořitelů – dnešní lidstvo"

 

Dávné lidstvo 1. typu

    V minulém pokračování jsem vysvětlil, že během historie byly na planetě Zemi postupně vysazeny dva zásadně odlišné typy lidských bytostí. Tyto dvě oddělené fáze stvoření člověka jsou v mnoha textech označeny jako První plán Stvořitelů a Druhý plán Stvořitelů. O vysazení lidstva 1. typu podle Prvního plánu Stvořitelů jsem psal minule. Připomínám tři základní odlišnosti od dnešního lidstva. Lidstvo 1. typu se dožívalo dlouhého věku tisíců let a jeho tvořivé schopnosti byly ve srovnání s námi mnohonásobně vyšší.  Navíc mělo otevřené duchovní vědomí. Což znamenalo, že vnímalo stejným způsobem hmotný svět i jeho duchovní pozadí. Zpočátku bylo i fyzicky odliš­né od současného člověka, jejich hmotná těla dosahovala výšky zhruba 3 metry. Nad tímto lidstvem bděli v duchovních sférách nejvyšší andělé Dhyané a nižší andělé, jako jeho učitelé a průvodci.

Zpočátku pružná fyzická těla bez pevné kostry

    Původní lidské bytosti na planetě měly zpočátku měkká pružná těla bez kostí. Neměly tedy kostry. Tato teze je podporována skutečností, že jako první pozůstatky existence člověka na planetě byly objeveny pouze lidské stopy a předměty vytvořené člověkem v horninách stáří stovek miliónů let, ne však lidské kostry. Teprve postupně během miliónů let se fyzická těla lidských bytostí zahušťovala, vytvářely se pevné kostry a výška postavy se snižovala.

 

    Susanne Moserová v knize Rainera Holbeho (My z Atlantidy) uvádí následující vzpomínky na své vlastní životy v dávných dobách. "Byla jsem mnohem větší než dnes, mnohem pružnější a neměla jsem vyvinuté kosti, jimiž se dnes lidé vyznačují. Všichni jsme tehdy byli obři se značnou délkou života. Bydleli jsme v jakémsi věžovitém městě, jež se vypínalo až do oblak, ale zároveň sahalo hluboko pod zemský povrch. Žily tu asi dva milióny obyvatel a celé město fungovalo jako samozásobovací jednotka... Vzduch byl hustší než dnes a voda řidší. Nedalo se vlastně pořádně rozpoznat, kde končí pevnina a začíná moře. Pohybovali jsme se s nádhernou lehkostí, téměř jsme se vznášeli. Všechno bylo měkké a elastické".

Těsné sepětí s přírodou a přirozená strava

 

    I způsob života v dávných dobách byl zřetelně jiný než v dnešní době. Původní lidstvo bylo daleko více spojené s přírodou a planetou, než tomu je dnes. Tato vzájemná harmonie byla podporována tím, že lidé konzumovali pouze přirozené plody a výpěstky přírody - ovoce, zeleninu, obilí, ne však maso. Cituji dále Susanne Moserovou: „Dokázali jsme myšlenkami zformovat stromy a keře do podoby umělecky hodnotných obytných komplexů, které na přání rozkvétaly. Rostliny a stromy jsme chápali jako základ života. Sílu jejich klíčivosti (rozuměj: bioenergii) jsme využívali k překonávání zemské přitažlivosti, tedy v podstatě k jistému druhu létání. Měli jsme vozidla, která klouzala vzduchem asi třicet metrů nad zemí, a tak jsme dokázali překonávat obrovské vzdálenosti.“

 

    Jiná bytost, Merete Matternová, v téže knize vypráví: „V rajském zahradním městě jsme bydleli v uměle zbudovaných jeskyních, před nimiž byly obrovské terasy… Neměli jsme žádný nábytek v našem slova smyslu, nýbrž jsme žili na keřích a stromech, které při růstu zohledňovaly naše tělesné potřeby. Byli jsme tehdy ještě průhlední a zemská přitažlivost nehrála žádnou roli... Jedli jsme jenom plody a rostliny a vše se servírovalo v přírodních slupkách, například od pomerančů nebo kokosů. Nic jsme neznečišťovali a rostlinný odpad se zase zhodnocoval jako hnojivo. Nevzpomínám si, že bychom jedli zvířata... Náš oděv sestával z energie, proto se nemuselo nic prát. Měli jsme nabitou auru vyzařující nejrůznější barvy, takže jsme nepotřebovali látkové šaty - všichni jsme si vytvářeli oděv pomocí látkové projekce a každý den jsme měli nové šaty".

Proč dávné lidstvo selhalo?

    Ano, takto žilo lidstvo 1. typu v dobách své prosperity. V tomto směru měli před námi ohromný náskok, pokud jde o přirozený způsob života, o celkovou harmonii, čistotu a etiku. I mimořádnou vědeckotechnickou pokročilost. A přece tu dnes nejsou. Přesto dávné civilizace nedokázaly naplnit své poslání a vytvořit na Zemi dlouhodobě stabilní duchovně rostoucí civilizaci. Nehledejme příčiny v katastrofách. Protože při vnímání duchovního pozadí světa je vše naopak. Pády civilizací nejsou důsledkem katastrof. Naopak katastrofy jsou ve většině případů následkem duchovního a etického pádu civilizace. Již minule jsem naznačil, proč k tomu opakovaně docházelo.

Protiklad dobra a zla vnesený na planetu Zemi

 

    Na planetu Zemi byl od samého začátku vnesen protiklad dobra a zla. Lidstvo 1. typu proto muselo svádět tvrdý boj o svoji existenci. Nikdy však nedokázalo získat proti zlu dostatečnou odolnost. Dávný člověk svým vědomím postupně zapadal do hmoty, ztrácel tedy svoji původní vysokou duchovní čistotu i etiku. A ruku v ruce s tím ztrácel i schopnost duchovního vnímání. Jeho původní tvořivé schopnosti ještě nějakou dobu přetrvaly, ale člověk jich začal zneužívat. Místo dalšího rozvoje tvořivých sil a dalšího vzestupu civilizace se začalo rozmáhat ovládání druhých bytostí a zneužívání sil přírody. Celkový úpadek etiky způsobil, že vysoce rozvinutá věda a technika začaly být zneužívány na vývoj ovládacích metod a stále dokonalejších zbraní. Přicházely pak logicky sebezničující války, katastrofy a zkázy, které násilně zastavovaly další vývoj civilizace uvízlé ve slepé uličce ovládání a násilí.

Žádná z civilizací 1. typu nedokázala založit trvalý duchovní vzestup

    Po katastrofách přicházely další nové začátky. Další pokusy Tvůrců začít znovu a pokusit se změnit počáteční výchozí podmínky, aby nová civilizace měla větší šanci uspět. Nemáme tušení, kolik takových vysoce rozvinutých civilizací tady na Zemi bylo a podlehlo zkáze. Duchovním přenosem jsme schopni získat alespoň základní informace o civilizacích posledního miliónu let – Lemurie, Hyperborea, Atlantida. Jen stěží však duchovně dohlédneme do dávné minulosti před hranicí jednoho miliónu let. Jednoduše proto, že informace, které nejsou dlouhodobě používány, se postupně v duchovním pozadí světa i v duchovních knihovnách v tomto pozadí postupně zeslabují a mizí.

    Jedinou možností získání informací z dávné minulosti jsou pak útržky informací, které si bytosti zde zrozené přinesly s sebou ve svých karmických vrstvách. A které se vynoří, pokud člověk nastoupí cestu duchovního vzestupu a karmické očisty. Nebo se jejich uvolnění do přítomného vědomí spustí návštěvou určitého místa či jiným impulsem. Příklady takových informací jsem již uvedl.

 

    Závěr z celého dlouhého období vývoje lidstva 1. typu je jednoznačný. Žádná z variant člověka 1. typu nenalezla trvalý duchovní vzestup, naopak stupeň ovládnutí zlem se neustále prohluboval. Musela proto přijít radikální změna. Vytvořit nový projekt a v něm naprosto jinou bytost člověka.

Druhý plán Stvořitelů a nové lidstvo

    Dnešní pozemský člověk je již zřetelně jiný. Dožívá se krátkého věku, nemá běžně tvořivé schopnosti měnit a přetvářet svým vědomím hmotu a jeho počáteční duchovní vědomí je zá­měrně potlačeno. My lidé 2. typu jsme výsledkem další etapy stvoření označované ja­ko Druhý plán Stvořitelů. Nový člověk byl vysazován postupně na jednotlivé kontinenty v časovém rozmezí zhruba před 120 - 30 ti­síci lety. Jeho evropský výsadek se ve výsledcích dnešní archeologie odráží jako vznik kromaňonského člověka. A ten je již velmi podobný člověku dnešní­mu.

Druhý plán Stvořitelů v jiných knihách

 

    O Druhém plánu Stvořitelů se zmiňuje řada dávných informačních pramenů. Jejich systémovou analýzu provedl Ivo Wiesner (Předpeklí ráje, Stezka draka), v jehož knihách lze najít podrobné shrnující informace. Ve svém hodnocení mimo jiné uvádí (Stezka draka, str. 141): „Je zřejmé, že stvoření lidstva páté kalpy, neboli jinak Druhorozených, bylo událostí ve stvořeném světě natolik významnou, že ji vzpomínají téměř všechny staré manuskripty. Je rovněž zaznamenáno, že nové lidstvo (Druhorození, Adamův rod atd.) přišlo na Zemi s částí Prvorozených, kteří s ním splynuli…a alespoň na počátku se stali jeho učiteli a králi.“

 

    Ze stejné knihy jsou i následující citace. Podle Druhé knihy Henochovy, říká Hospodin Henochovi následující: „Prostřednictvím Logos jsem z viditelné a neviditelné podstaty utvořil člověka... Pak jsem jej postavil na Zemi v pořadí jako druhého, ctihodného, velkého, slavného, neboť obsahuje díl mne samého... Nebylo jemu nic podobného z tvorů zemských, ba ani nadzemských andělů. Dal jsem mu vlastní vůli... a ukázal mu dvě cesty: jedna vedla ke mně do Světla, druhá daleko ode mne do Tmy a řekl jsem mu, co je Dobrem a co Zlem i pojmenoval jsem jej Adamem...“  Navíc podle Kabaly: „Jedině člověku bylo dáno privilegium volby… Všechna ostatní stvoření musí setrvávat ve své vlastní roli a určené dimenzi, pouze člověk se může pohybovat nahoru nebo dolů a procházet tak horními i dolními dimenzemi stvořeného světa.“

 

    J.R.R.Tolkien (Silmarillion) vypráví o proslovu Ilúvatára v čase příchodu Adamova lidu na Zemi: „Pohleďte, miluji Zemi, kterou osídlím prvorozenými Quendii a druhorozenými Atany. Quendiové budou nejskvělejší ze všech tvorů Země, obdařím je největší krásou a vyspělým rozumem, aby vymyslili a vytvořili nádhernější díla, než ostatní mé děti. Avšak Atany jsem obdaroval touhou, která jejich srdce požene vpřed za hranice tohoto světa, protože v něm samém nenalezne klid.“ 

    Z těchto všech citací je naprosto zřetelné, že člověk 2. typu získal něco navíc, co dávné lidstvo nemělo. Možnost duchovního vzestupu. Schopnost stoupat přes jakékoliv hranice a duchovní prahy. A vnitřní touhu po poznání, která jej požene mimo hranice tohoto světa. V dnešním pokračování postupně vysvětlím, jak tohoto záměru bylo dosaženo.

Životní jiskra

 

    Nové lidstvo se odlišuje od původního lidstva v řadě detailů původní výbavy, kterou dostalo do vínku. Nejpodstatnější je však následující trojice rozdílů. Životní jiskra, vzájemná poloha hmotného a duchovního těla a nový vícestupňový genetický program.

    V situaci, kdy již byl stvořen anorganický Vesmír, měl Stvoři­tel dvě možnosti při tvoření nehmotných bytostí. Především je mo­hl tvořit zhušťováním energie Vesmíru a jejím oživením. Takto stvořil andělské bytosti různých úrovní. A takto bylo stvořeno také lidstvo 1. typu. Úroveň harmonie takto stvoře­ných bytostí má svůj strop, který nemohou překročit. Nemohou se proto svojí harmonií dostat ven z tohoto Vesmíru a jeho duchovních úrovní.

    Druhou možností, která byla využita v případě lidstva 2. typu, bylo vložit do člověka zárodek energie samotného Otce Stvořitele v podobě životní (božské) jiskry. Každý člověk dnešní doby tak v sobě má zárodek prvotní energie ze Sféry Stvořitelů, z oblasti mimo tento Vesmír. To je ta esence, která oživuje člověka a jeho srdce ve hmotném světě. Navíc, tato jiskra je doutnajícím plaménkem, který člověka táhne vzhůru. To je ona skrytá touha, která jej povede až za hranice tohoto světa. To je síla, která mu umožňuje překračovat skryté duchovní bariéry a prahy, pokud dosáhne duchovního probuzení.

Nová konstrukce bytosti člověka

 

    Druhým rozdílem je vzájemná poloha hmotného a duchovního těla člověka, jak jsem to naznačil v předchozím pokračování. U člověka 1. typu se hmotné tělo stalo posledním vnějším obalem, který chránil duchovní energetická těla uvnitř. Středem bytosti pak zůstal nehmotný duch, nejvyšší forma jeho existence.

    Nová identita člověka 2. typu je při novém zrození ve hmotě vytvářena podle naprosto jiných principů. Středem bytosti člověka 2. typu se stává pevná schránka, fyzické tělo člověka. Duchovním protějškem fyzického těla ve hmotném světě nezůstává vnitřní duch, ale stává se jím nově vybudované duchovní tělo. To je tvořeno systémem dvanácti vnějších energetických těl, která fyzické tělo pronikají a zároveň přesahují a obklopují. Jedenáct úrovní duchovního těla vytváří tři stupně bytosti člověka - Nižší Já, Vyšší Já a Věčné Já. Pro řízení bytosti člověka ve hmotě je pak rozhodující ten stupeň, který odpovídá aktuálnímu duchovnímu vzestupu a dosahu jeho vědomí. O tom bude více v dalších pokračováních.

    Hmotné tělo je pevným středem bytosti, duchovní tělo tvoří kolem něj ochranné energetické vajíčko. Snadno přijdeme na to, jakou to má výhodu. Na rozdíl od člověka 1. typu jsme méně zranitelní vůči energetickému napadení zvenčí. Protože naše hlava a v ní umístěný mozek a vědomí jsou nejen pod ochranou tvrdé lebky. Ale navíc ještě pod ochranou energií. Lépe proto odoláváme pokusům o vysávání a mentální ovládání. Druhá věc je, že hmotné tělo nelze jednoduše oddělit jako přebytečný obal. Proto fyzické úmrtí i nové zrození představují mnohem složitější proces, během kterého člo­věk automaticky prochází komplikovanou energetickou transformací. Uvnitř fyzického těla přitom také zůstává určitá forma astrálního ducha. Ta však už nepředstavuje plnohodnotnou formu jeho existence, ale je pouze přenosnou zálož­ní kopií člověka, jak vysvětlím v samostatném pokračování o novém zrození a úmrtí člověka.

Genetický program člověka 1. typu

 

    Člověk 1. typu měl kompletně otevřený genetický program. Z našeho pohledu měl dokonalé božské schopnosti - napřík­lad schopnost telepatické komunikace, léčení energiemi, plně roz­vinuté mimosmyslové vnímání. Jak naznačují některé knihy zabývající se dávnými civilizacemi i novou cestou duchovního vzestupu, původní lidstvo 1. typu mělo možná dvanáctivláknovou genetickou šroubovici DNA - viz například Barbara Marciniaková (Poslové úsvitu). Nemělo však žádné další rezervy v růstu a zdokonalování sebe sama. Bylo na vrcholu svých možností. A vlivem zla na planetě začalo postupně duchovně upadat. Řada sekvencí původního genetického programu se stávala trvale nefunkční. Dávné lidstvo tak postupně ztrácelo své schopnosti a nemohlo je už znovu získat.

Nový genetický program

    Cesta nového člověka k dokonalosti byla ze strany Tvůrců naplánována zcela jinak. Současná věda podrobně zmapovala genetický program současného člověka. Výchozím stavem u běžného člověka je dvouvláknová genetická šroubovice DNA, ve které je více než 95 procent sekvencí nefunkčních, jakoby dočasně uzavřených a oddělených. Ty sekvence, které prozatím lidský řídící počítač nemá používat, jsou umístěny v jakýchsi závorkách a tím jsou vyjmuty ze zpracování. Člověk tak začal svoji evoluci na velmi nízké hladině svých tvořivých schopností. Žádné indicie přitom nenaznačují, že by se počet těchto vláken měl do budoucna zvýšit. Není pro to totiž ani žádný důvod.

    Existuje však možnost otevírání dalších sekvencí genetického programu, jakmile člověk sám sebe dostatečně vnitřně vyladí, vytěsní ze svého fungování co nejvíce projevů zla a zvýší tak svoje vnitřní frekvence. Mnozí z nás se přece přesvědčili o tom, že s duchovním růstem přicházejí nové schopnosti. Vnímání bioenergií, schopnost telepatické komunikace, schopnost vymístit duchovní část své bytosti a léčit bioenergiemi na dálku. Měla by existovat i zpětná možnost jejich uzavírání, jakmile by člověk začal duchovně upadat, špinil se zlem a ztrácel své původní vyso­ké frekvence. Jednotlivé části genetického programu by se tak měly oteví­rat nebo uzavírat v závislosti na duchovní a etické vyspělosti člověka. Tento genetický program proto člověku umožňuje různé úrovně fungová­ní a tím i různé hladiny jeho schopností a tvořivých sil. Záleží jen na něm, jakou cestu životem si vybere.

    Dávné civilizace začaly od plně rozvinuté duchovní výbavy a pak už jen postupně klesaly a upadaly. My naopak začínáme od nuly. Chápete, jaké to má výhody? Vážíte si více toho, co dostanete zadarmo nebo toho, k čemu se dopracujete až vlastním vytrvalým úsilím? Já jsem 48 let svého života neměl duchovní vnímání. A když jsem se k němu vytrvalou prací na sobě dopracoval, nesmírně si toho považuji a dělám den za dnem vše pro to, abych si ho trvale udržel.

Odchod lidstva ze hmoty není na pořadu dne

    U člověka 2. typu se nejdokonalejší formou existence stá­vá jeho plně rozvinutá bytost ve hmotné rovině. Zde máme schopnost duchovně a evolučně růst. Zde máme schopnost karmicky se čistit a zvyšovat své vnitřní frekvence, na které jsme naladěni. V tomto světě máme nástroje, kterými můžeme bojovat proti zlu. V mnohých knihách s duchovní tématikou je však naopak naznačeno, že cílem vývoje člověka je odchod ze hmoty a přesun do polohmotných či nehmotných sfér. Mohu s plnou odpovědností prohlásit, že tomu tak není. Protože jedině a právě ve hmotě můžeme plně rozvinout své skryté schopnosti člověka 2. typu. Odchodem ze hmoty tuto možnost ztrácíme. Hlavní rozhodující sférou naší existence je proto pobyt ve hmotě a nikoliv přestávky mezi životy v posmrtné dimenzi. Podrobně to doložím v dalších pokračováních.

Vzájemné mísení obou typů člověka

 

    Nový člověk však nebyl vysazen na prázdnou planetu. Vysazení proběhlo v období dávné Atlantidy, kdy na planetě existovala vel­mi rozvinutá lidská civilizace 1. typu. Tehdejší lidstvo na planetě již dávno ztratilo původní vysoký vzrůst svých prapředků a fyzicky bylo velmi podobné dnešním lidem. Proto se oba typy mohly na planetě vzájemně mísit a plodit potomky. Příroda a přírodní výběr však postupně zajistí výběr jedné z variant člověka a druhá zanikne. Přetrvá ta, která bude evolučně dokonalejší.

Jak probíhá změna návyků v přírodě

    Jak mohlo dojít k tomu, že 1. typ člověka, který na první pohled představoval duchovně vyšší rasu, z planety během tisíců let postupně zcela vymizel? Rupert Sheldrake (Tao přírody) vysvětluje, že minulé vzory činnosti se přenášejí z generace na generaci prostřednictvím ne­viditelných morfogenetických a morfických polí. A totéž platí i pro přenos nových návyků z určité skupiny žijících jedinců na ostatní jedince druhu. Vytváření krystalu látky, postupné budová­ní fyzického a duchovního těla nového člověka od okamžiku početí, instinkty v rámci určitého druhu - to vše je organizováno nevidi­telnými energetickými poli.

    Jakmile se objeví dokonalejší způsob fungování a jeho užitečnost je potvrzena praxí, tento nový vzor činnosti se postupně promítne i do změny existujících morfických polí. A během několika generací tak dojde ke změně fungování ce­lého druhu. Takto čas od času nenápadně proběhnou i rozsáhlé mutace lidst­va nebo dalších živočišných druhů.

 

    Poslední výraznou mutací byla postupná přeměna lidstva 1. typu na lidstvo 2. typu. Další rozsáhlá mutace lidstva již po dobu několika desítek let právě probíhá, souvisí s přechodem lidstva do nové epochy a týká se zejména změn v energetickém fungování dnešního člověka a v systému jeho čaker.

Která z variant člověka bude lépe odolávat pozemskému zlu?

 

    Konstrukce nového člověka 2. typu měla být z evolučního pohledu dokonalej­ší. Trvalo však dlouhé tisíce let, než životaschopnost nového ty­pu člověka potvrdila praxe. Jak vůbec mohlo zdánlivě nedokonalé lidstvo 2. typu prokázat ve srovnání se svými božskými předchůdci vyšší evoluční dokonalost? Záměrem vysazení člověka 2. typu na planetě bylo především zastavit celkový dlouhotrvající duchovní a etický úpadek lidských civilizací 1. typu. Pro posouzení evoluční dokonalosti nového člověka se tak podstatnou a rozhodující měla stát jeho schopnost vzdorovat tehdejšímu pozemskému zlu, které stálo v pozadí za pokračujícím úpadkem civilizací.

Války mezi bohy a démony

    První takovou zkouškou ohněm pro zástupce nového lidstva na planetě se staly války mezi bohy a démony, mezi sury a asury, mezi silami světla a temnoty, jak o nich píše Ivo Wiesner (Předpeklí ráje). Ivo Wiesner provedl analýzu dostupných historických pramenů a zjistil, že většina z nich se shoduje v tom, že se odehrály tři ničivé války, ve kterých šlo o vládu nad celou planetou. V těchto válkách byly používány mimořádně ničivé zbraně hromadného ničení a jejich pozůstatkem jsou rozsáhlé pouště v mnoha oblastech planety, které nahradily kdysi kvetoucí a úrodná území. Ivo Wiesner druhou a třetí z těchto válek datuje do období zhruba před 20 - 25 tisíci lety. Scény z těchto válek a ohromující ničivost použitých zbraní popisují například indické eposy Mahábhárata a Rámajánam.

 

    Pokud zařadím informace uváděné Ivo Wiesnerem do kontextu tohoto článku, pak bohové a démoni představovali lidstvo 1. typu, které stále ještě mělo na dnešní dobu pro nás neuvěřitelné tvořivé schopnosti. Z pohledu pozdějších lidských vyprávěčů těchto událostí pak tyto bytosti představovaly bohy a jejich temný opak - démony. Naproti tomu pojem lidé v těchto pramenech označuje již nové lidstvo 2. typu se zastřeným duchovním vědomím a výrazně sníženými tvořivými schopnostmi.

Proč démony dokázali ničit pouze lidé?

    Jak uvádí Ivo Wiesner (Předpeklí ráje, str. 180): „démoni byli nadáni nadlidskou silou a nebyli zbraněmi bohů či polobohů zranitelní, ale ničit je dokázali pouze lidé.“  Proč a z jakého důvodu? Surové označovaní jako bohové špatně snášeli mentální agresivitu asurů (démonů). Navíc „etika surů jim zakazovala používat zbraně hromadného ničení, které však asurové bez skrupulí používali v širokém měřítku.“ Síly světla tedy nemohly používat stejný typ zbraní, jakých používali démoni. Ne však proto, že by podobné zbraně neměly k dispozici. Jejich etické zásady umožňovaly přiměřený zákrok proti každému útočícímu protivníkovi, ne však celoplošné ničení démonských vojsk i jejich veškerého zázemí. Právě z těchto důvodů měly v první válce démonské síly drtivou převahu nad silami světla.

 

    A jakých předností mohli použít tehdejší lidé? Cituji dále z knihy Ivo Wiesnera: „Mentální agresivitě... již tehdejší lidé dobře odolávali… Když surové lidské armády vybavili účinnými zbraněmi a naučili je účelně používat, byli lidští vojáci více než rovnocennými protivníky asurů. Tak lze přijatelně vysvětlit příčinu katastrofální porážky, kterou v prvé démonské válce utrpěli surové a současně rychlé vítězství lidských armád ve druhé a třetí démonské válce.“ 

    Takže které přednosti byly u lidí rozhodující? Větší odolnost proti mentálnímu ovládání a schopnost válčit bez skrupulí. Být schopen použít proti zbraním hromadného ničení stejný typ zbraní, což surové z důvodů své vysoké etické čistoty nedokázali. Zkušenosti ze tří démonských válek naznačují, že květinou a láskou napadení silami temna nezastavíš. Chceš-li nad temnem zvítězit, musíš být schopen na napadení silou odpovědět stejně razantním způsobem s plným nasazením a odhodláním. Totéž potvrzují zkušenosti lidstva s temným fašismem v období 2. světové války. Snahy vyjednávat a uhýbat z boje zplodily Mnichovskou dohodu. Nezajistily však vítězství ve válce. Vítězství přinesl až tvrdý boj a odhodlání obyčejných lidí.

Postupná transformace lidstva na nový typ

 

    V období válek mezi bohy a démony pozemské lidstvo 2. typu poprvé prokázalo, že je schopné lépe vzdorovat organizovanému zlu na planetě, než původní zdánlivě dokonalejší lidstvo 1. typu. Nová koncepce stvoření člověka tak prokázala svoji životaschopnost. Bylo tak rozhodnuto, který z obou typů člověka lépe odolává zlu. Vše ostatní je otázka času a dalších tisíců let. Změněná konstrukce člověka se začala postupně promítat do aktuálních morfických polí na plane­tě a nahrazovala konstrukci předcházející. Lidstvo 1. typu začalo vymírat a stále více bylo nahrazováno obyčejným člověkem.

 

    Nenápadně tak došlo k naprosté změně lidské populace na plane­tě. Původní lidské bytosti 1. typu s mimořádnými schopnostmi z povrchu planety postupně mizely a své jistě sehrály i opakované katastrofy, při kterých byla značná část původního lidstva vyhla­zena. Rozhodujícím časovým přelomem mezi obdobím lidstva 1. a 2. typu se stala katastrofa, která znamenala definitivní zánik dávné Atlantidy před dvanácti tisíci lety.

Dvě rasy v Egyptě – Synové bohů a Synové člověka

    Elisabeth Haich (Zasvěcení) vzpomíná na období, kdy v dávném Egyptě vedle sebe žily dvě rasy. Obyčejní lidé, kterým říkali Synové člověka. A pak menšina těch, kteří měli zvláštní schopnosti, nazývaní Synové bohů. Ti představovali zbytky původní duchovně velmi rozvinuté civilizace 1. typu, potomky rasy dlouholebých, kteří do Egypta přišli ze zničené Atlantidy. Ti si ještě po dlouhou dobu dokázali udržet své vědomí na božské úrovni. Dlouhá lebka u nich podporovala jiný způsob fungování:

 

    „My, kteří máme tuto dlouhou lebku, potřebujeme relativně málo rozum, neboť zažíváme pravdu vnitřním zřením. Naše čelo není silně klenuté, neboť mozková centra, v nichž sídlí schopnost myšlení, jsou vyvinuta natolik, nakolik je třeba vnímat zevní dojmy a vědomě je prožívat. Oproti tomu máme v záhlaví dokonale vyvinutá mozková centra, která jsou tělesnými nástroji duchovních projevů. Tato centra nám umožňují být vědomými na božské úrovni... Příslušníci této vysoko stojící rasy znali všechna tajemství přírody... Měli též schopnost ovládat a řídit přírodu svými mocnými silami... Znali také tajemství, jak se síla mění ve hmotu a obráceně, jak se ze hmoty stává síla...“

 

    Synové boží si byli vědomi toho, že jejich výše stojící duchovní rasa postupně vymírá. Domnívali se však, že než zcela opustí Zemi a než předají moc do rukou hmotnějších ras, jejich úkolem je předat níže stojící rase své duchovní síly, aby jim byl po dlouhém vývojovém procesu opět umožněn vzestup z hmoty. Děti božských otců a lidských žen pak zdědily část původních duchovních schopností po svých otcích. Zděděné schopnosti po jistou dobu usnadňovaly potomkům přežití a pomáhaly přežívat v těžkých dobách tvrdého útlaku a nesmiřitelného potlačování všeho duchovního. Právě takto mnohé duchovní myšlenky a poznatky přetrvaly věky a přenášely se z generace na generaci nejrůznějšími formami.

Počátky nové civilizace na planetě

    Katastrofa na planetě před dvanácti tisíci lety definitivně ukončila období vysoce rozvinutých civilizací 1. typu - dáv­né Atlantidy, Lemurie, Hyperborei. Duchovní čistota, kultura a umění, rozvinutá vě­da i technika - to vše je po katastrofě odsouváno do pozadí a v mnoha oblastech planety nahrazováno bojem o holé přežití. Bytosti 1. typu, které na planetě existovaly desítky a stovky tisíc let a pokračovaly v sérii inkarnací, se po novém zrození v dalších životech automaticky transformovaly do nové po­doby.

    V dnešní době jsou již morfická pole stabilizována na nový typ člověka. To ovšem znamená, že pokud se zde na planetě zrodí jakákoliv lidská bytost, získává zde novou identitu pozemského člověka 2. typu. A to bez ohledu na to, zda se jedná o po­zemšťana pravidelně se rodícího na planetě, nebo bytost z dávné civilizace na planetě, případně i mimozemskou bytost z jiných končin Vesmíru nebo dokonce bytost z nehmotných sfér, která ve hmotném světě dosud nikdy nebyla.

Pád nového lidstva až na samotné dno

    Nové lidstvo muselo nejprve dopadnout až na samé dno své evo­luce, aby se teprve odtud mohlo pevně odrazit k novému vzestupu. Život v lesích a lov zvěře, jak se píše např. v knihách Eduarda Štorcha. Touha po duchovním vzestupu a poznání ustoupila životní potřebě udržet se naživu a obstarávat si základní živobytí. To vše nás tisíce let výrazně omezovalo. Proto drtivá většina lidí zatím cestu k duchovnímu probuzení nenašla. Ani neměla čas a příležitost o nějakém duchovním pozadí světa uvažovat. A tak se základní informace o fungování duchovního pozadí přenášely z generace na generaci prostřednictvím různých bratrstev, utajených řádů, skupin, společností. Jakými byli zednáři, rosenkruciáni a další okultní skupiny.

Potřebujeme nové informace o stavbě našich bytostí a našich možnostech

 

    Podstatné však je, že takto přenášené informace z dávné minulosti se v drtivé většině týkají fungování člověka 1. typu a jeho možností. Mezitím se však na planetě definitivně rozšířil zcela jiný typ člověka. A to jsme my lidé 2. typu. Mnohé z dávných informací již pro nás neplatí. A pokud bychom se snažili tyto dávné informace vnášet do praxe, svádí nás to ze správné cesty evolucí a životem. Nutně potřebujeme získat nové informace o stavbě našich bytostí a o našich možnostech. Proto jsem se rozhodl začít připravovat tento seriál článků.

Náš úkol je naučit se vzdorovat zlu a temným energiím

 

    Moje rozhodnutí je podpořeno dnešním vývojem a celkovou situací. Vždyť teprve až v dnešní době máme i trochu času znovu se vrátit k otázkám, kdo jsme, proč jsme tady a jaký je náš úkol. Znovu se vrátila doba příhodná pro duchovní probuzení a volné vstřebávání duchovních informací. Navíc, způsob ovládání v tomto světě nás začíná drtit. A mnozí z nás touží přijít na kloub tomu, jak tento svět vlastně funguje a proč. Jestli můžeme vývoj světa ovlivnit. Nebo zda rozhodující páky jsou a zůstanou v rukách vládnoucích či skrytých elit. Potřebujeme se teď postupně uvolnit a vyhrabat z tohoto marastu negativních energií nahromaděných na planetě všemi formami zla za dlouhé tisíce let. Náš úkol je naučit se vzdorovat tomuto negativnímu dědictví dávných civilizací. A pak teprve budeme moci jako lidstvo zahájit svůj trvalý evoluční postup vzhůru. Vzestup, který nebude omezen žádnými hranicemi.

 

© Jiří Novák, listopad 2009 

 

Diskusní téma: 8. Druhý plán Stvořitelů - dnešní lidstvo

a nebo na stránkách originálních: https://www.amentiproject.net/amentihome.htm

přeji Vám opravdovou potěchu z těchto zdrojů (podle mých zdrojů je zde 95-98% pravdivé info)